Jak pěstovat ?

Výsadba a pěstování kanadských borůvek

Kanadské borůvky a příbuzné druhy lze velmi úspěšně pěstovat opravdu poměrně snadno . Skutečně to není žádná velká věda. Stačí jen dodržet několik zásadních požadavků.

Zásadní a klíčové požadavky:

Rašelina, Voda, Slunce

Brusnice chocholičnatá, neboli „kanadská borůvka“ (Vaccinium corymbosum) potřebuje stanoviště s dostatečnou vzdušnou vlhkostí a sluncem, maximálně polostínem. Rostliny umístěné ve stínu špatně rostou, kvetou a málo plodí. Při pravidelné zálivce slunná stanoviště umožňují dřívější dozrávání plodů, než stinná, kde již u pozdních odrůd plody borůvky nemusí stihnout dozrát. Některé kultivary se dají úspěšně pěstovat až do nadmořské výšky 700 m a jsou plně mrazuvzdorné až do -40 stupňů.

Přestože většina nových odrůd je samosprašná, pro plnou bohatost úrody je nutné vysadit vždy více kusu různých odrůd a to pro dobré opylení v kombinaci raná s letní, nebo letní s pozdní, a samozřejmě, kdo chce borůvky celou sezonu, tak také raná s letní a pozdní. Především včely a čmeláci jsou Vašimi klíčovými spojenci pro tvorbu úrody. Některé odrůdy jsou remontantní  a potřebují tak opylovače dvakrát do roka.

Vysazovat borůvky můžeme nejlépe na podzim, případně brzy na jaře.

V naší zemi většinou přirozeně dostatečně kyselou půdu (Ph 3,5-4,5) nemáme, takže podle počtu sazenic připravíme jámu, nebo příkop široký minimálně 40 cm i více, hluboký stačí 25 cm, protože borůvky koření mělce. Rostliny sázíme nejméně metr od sebe. Vykopanou zeminu nevracíme a nahradíme ji speciálním borůvkovým substrátem nebo rašelinou. Šetřit na rašelině a míchat ji s místní zeminou je sice ideálně správné, ale většinou se nevyplácí. Borůvky jsou totiž velmi citlivé na přítomnost vápníku a chloru, nesnáší je, neprospívají a neplodí. Promíchat ji můžeme jedině pokud si jsme jisti, že neobsahuje vápník. Je také vhodné ještě předtím samotné dno odizolovat od okolní zeminy nejlépe nevápenným kačírkem, nebo pískem. Zabráníme tak reakci s okolní zeminou a také přemokření, které borůvky nesnášejí. Na kačírek dáme, jako nejjednodušší řešení, již připravený prodávaný substrát na borůvky, nebo vřesovištní rostliny. Pokud si chceme substrát namíchat sami dáme nejprve asi 5cm vrstvu nevápněného kompostu, tím se postaráme o dostatek živin, na substrát již dáme rašelinu, můžeme do ní ideálně přimíchat pro udržení vlhkosti trochu umělého jílu, neboli bentonitu, případně dřevěných pilin. V případě použití pilin musíme pravidelně přihnojovat, protože rozklad pilin spotřebovává dusík. Navrch můžeme případně záhon zamulčovat kůrou, která zpomalí vysychání. 

Při výsadbě vyjmeme rostlinu z květináče a opatrně trochu rozvolníme kořínky. Borůvky na koncích větví mírně zastřihneme a v případě keříku, který má více výhonů, ponecháme tři nejsilnější. Při výsadbě borůvek je užitečné přihrnout o několik centimetrů rašelinu případně mulčovací kůru nad okolní terén. Borůvky koření mělce a budou tak odolnější proti přemokření.  Po zasazení velmi vydatně zalijeme, více než obvykle, rašelina a substrát je suchý a musí se nejprve vodou dostatečně prosytit.

Závlahová voda je nejlepší dešťová, nebo nezásaditá studniční, pokud v ní není moc železa, nebude ani příliš zarůstat zavlažovací soustava železitými solemi. Pokud zavlažujeme vodou z řádu, je dobré ji nechat trochu odstát nejprve v nějaké nádobě, můžeme přidat i trochu rašeliny. Rašelina nesmí úplně proschnout, zároveň ji ale ani nepřemokřujeme, protože na to je kanadská borůvka také citlivá. Častějším nedostatkem však bývá spíše nedostatečná pravidelná zálivka a tím přílišné proschnutí rašeliny. Nejlepší volbou je proto použití automatické kapkové závlahy. Celkové týdenní množství vody na rostlinu se uvádí 50-70 litrů. Pokud nemáme automatickou závlahu, a nejsme si jisti pravidelným zaléváním, můžeme přimíchat do rašeliny jako nouzové, ale jen dočasné řešení i hydro gel.

V období od března do června do květu, můžeme od druhého roku přihnojovat tekutým kyselým hnojivem na borůvky, nebo vřesovištní rostliny, případně granulovaným například s rohovinou, dodávajícím především dusík a fosfor. Na podzim použijeme hnojivo podzimní dodávající především draslík. Rostliny pak lépe přezimují.  

Po pěti letech od výsadby, můžeme začít na jaře, nejlépe začátkem března ,odstřihovat u země nejstarší větve tak, aby celkový počet výhonů byl mezi šesti až deseti. Každý rok bychom měli nechat jeden až dva nové výhony a starší postupně odstraňovat. Tvarování není nutné, ale pokud chceme, můžeme brzy na jaře rostliny podle potřeby zastřihnout tak, aby raději zůstal krátký pahýl, protože dřevo borůvek neregeneruje. Pokud je potřebujete tvarovat, tak mladé přírůstky řez snášejí dobře. Do starého dřeva, ale je dobré raději příliš nezajíždět.

Zbývá už jen čekat na bohatou úrodu a nezapomenout před dozráním zakrýt keříky nějakou sítí, nebo stíněnkou proti ptačím spolu strávníkům.

Zimovat borůvky nevyžaduje žádná zvláštní opatření. Většina kultivarů borůvek zvládá mrazy i přes -30°C. V teplých zimách, kdy nemrzne, je potřeba občas zalít, aby rašelina nevyschla a kořeny neuschly.

U balkonových borůvek pěstovaných v nádobách je dobré podobně jako je uvedeno výše květináč občas zalít, když nejsou mrazy, a případně trochu zateplit chvojím apod. zejména kořenovou část.

Pokud tento postup zodpovědně dodržíme, borůvky nám budou plodit desítky let, jak o tom svědčí naše plody obsypané, vysloužilé matečnice, které můžete vidět při návštěvě našich Žehušických školek, nebo na níže umístěných fotkách.